Stanislav Berka je bývalý policista, brněnský kriminalista, šéf týmu pro odhalování nejzávažnější trestné činnosti - jinak řečeno "vraždař".
V první polovině 90. let od policie odešel a stal se soukromým detektivem. Jak říká: „Připletl jsem se v dobách počátků znovubudování kapitalismu v Česku ke třem případům únosů dětí podnikatelů české, ruské a arabské národnosti (v tomto pořadí). Ve všech třech případech jsem měl (jak to hodnotím dnes) víc štěstí jak rozumu, že jsem vše více méně bez úhony (tím myslím pouze s minimem olova v méně podstatných částech těla) přežil a vrátil děti vděčným rodičům. Ti mě pak finančně zabezpečili až do smrti. Fakt je ale také to, že o podrobnostech toho, jakým způsobem jsem si tehdy počínal, je lepší se příliš nešířit ani dnes, kdy od oněch událostí uplynulo už víc jak deset let.“
Bydlí ve vile v Brně-Bystrci, jezdí červenou fabií, miluje výlety po Brněnské přehradě, která je jeho velkou láskou. Je velkým labužníkem - má rád dobré jídlo i pití, u plotny sporáku se pohybuje stejně jistě jako mezi kriminálníky. Sbírá modely autíček a vozidel MHD a má ve své vile velké modelové kolejiště.
V jednom činžáku na Lidické ulici kousek od Městských divadel má pronajatou malou kancelář, se kterou bylo navíc spojeno oprávnění parkovat vzadu na dvoře. Vzhledem k tomu, že se tam však moc často nevyskytuje, má dveře kromě cedule se jménem a hrdým nápisem „Soukromá detektivní agentura“ vyzdobené rovněž cedulí s číslem mobilu.
Jediná jeho větší láska jak Brněnská přehrada je Lucie Hudcová. Až do seznámení s touto mladou ženou v románu Starožitná smrt byl starý mládenec. Jak se svěřuje Lucii: „… říkal jsem ti, že jsem si kdysi málem vzal jednu učitelku. Mimochodem učila na mateřské škole jako kdysi ty. A byla to shodou náhod Hana jako tvoje sestra. To jsem byl ještě policajt. Měl jsem ji také moc rád a po ní vlastně už přišly jen krátkodobé známosti. Chtěl jsem se s ní vážně oženit. Jenže jsme spolu prožili něco podobného jako teď (Berka naráží na události popisované ve Starožitné smrti), pouze v poněkud tvrdší verzi. Bylo to v zimě už večer, s kolegyněmi slavily narozeniny jedné z nich. Byli jsme domluvení, že ji vyzvednu před školkou. Jenže jsem uvíznul v zácpě, ona mě bohužel už čekala venku na ulici. Tam ji přepadl nějaký feťák. Když jsem přijel, držel jí nůž pod krkem a chtěl peníze. Já na něj zařval, ať ji pustí a on ji začal pomalu řezat na krku. Když jsem ji viděl krvácet, tak jsem už na nic nečekal a střelil jej tady z téhle pistole, co mám v podpaždí, do hlavy. Svoji učitelku jsem zachránil, její zranění naštěstí bylo krvavé, avšak ne vážné. Ten feťák s dírou v hlavě a kusem mozku na chodníku na tom byl samozřejmě podstatně hůř. Jenže moje milá z toho samozřejmě utrpěla mírný šok a ten zlý jsem byl najednou já, protože jsem před jejíma očima zabil člověka. Inspekce mi tu moji akci prominula, tahle Hanka nikoliv. Od té chvíle jsem pro ni byl prostě zabiják. Jenže když děláš poldu, tak holt někdy přitvrdit musíš.“
Stanislav Berka však je "tvrďák s citlivým srdcem", jak Lucie dobře ví. Na zákony moc nebere zřetel. Především mu jde o to, aby zvítězila spravedlnost, což však nemusí vždy znamenat, že zvítězí také právo.